Jan Rybák

Rybákovití (Sternidae) jsou společně se známějšími racky jednou ze skupin dlouhokřídlých ptáků. V porovnání s racky je jejich stavba těla jemnější, mají užší špičatý zobák a většinou delší, vykrojený ocas. Jsou vázáni na vodní prostředí, přičemž více druhů žije v tropickém pásmu. Na rozdíl od racků kolonizovali také oceánské ostrovy. Živí se nejčastěji rybami, menší druhy také hmyzem. Všechny evropské druhy jsou přísně tažné, patří dokonce k držitelům rekordů v délce tahových cest. Na celém světě žije 46 druhů rybáků.

www.rybaak.cz

rybaak@gmail.com / 724 826 741

Ego death | 2015

Three-day interactive installation with a pressure washer turned into a painter machine. The pressure washer was programmed to randomly turn itself on and off throughout the day. It had only one colour for each day – blue, yellow, red.

Intensity of colours represents the visitors flow – every time a visitor entered the studio space the painter stopped working. The more people came to see it in action, the less painting was done.

Ego death is a change in one’s sense of self-control.

—————

In (descriptions of) psychedelic experiences, the term is used synonymously with ego-loss, to refer to (temporary) loss of one’s sense of self due to the use of psychedelics. The term was used as such by Timothy Leary et al. to describe the (symbolic) death of the ego in the first phase of a LSD-trip, in which a “complete transcendence” of the self and the “game” occurs.

Ego death art interactive installation
Ego death art interactive installation
Ego death art interactive installation
Ego death art interactive installation

15 years | 2014

I took all of my old broken skateboards and put them in another context. I made audiovisual sculpture, which is a speaker with sound of a crooked myself. 15 years of skateboarding is a lot of memories and on all of that old, broken, worn little piece of wood is indelibly signed the revages of time and nature of the owner.

15 years
15 years
15 years
15 years

Skate and distort | 2014

Evidence of a one day skate/audio installation and performance at Containall, Cihelná 4, Prague, Czech Republic

Krb | 2014

Miluji pečené oříšky. Ta symfonie vůní a praskání.

Oříšek po oříšku.

Oči | 2013

Projekce na zdi kavárny NoD v rámci prezentace našeho atelieru.

How long – Galerie Emilla Filly – Minimální trvanlivost | 2013

724 826 741 | 2013

Zanechávám zde svůj mobil a oproštuji se od jakékoliv telefonické komunikace. Alespoň na chvíli chci být nedostupný.

Můj mobil je momentálně vystaven v Brněnské galerii AULA, po celou dobu konání výstavy našeho IM s ateliérem Multimédia FaVU. 17.4. – 10.5.2013

Unknown Pleasures | 2013

Inspirované prvním studiovým albem anglické post-punkové skupiny Joy Division, nesoucí stejnojmenný název Unknown Pleasures ( Neznámá potěšení).

Album, vydané roku 1979, je dnes právem považováno za jedno z nejlepších a nejinspirativnějších nahrávek, které kdy spatřilo světlo světa. Jeho temný, agresivní zvukový projev zrozený v industriálním prostředí Manchesteru odrážím v použitých materiálech, motiv vychází pak z ikonického coveru alba

Kovová vrtačka vybízí návštěvníka k interakci zašroubovat jeden z 2100 šroubů ukotvených v kovové síti. První návštěvník má navíc možnost pod správným úhlem shlédnout známý motiv obalu alba Unknown pleasuers zhmotněného do ocelového trojrozměrného obrazu. Cílem je však tento obraz přenést na druhou stranu a nechat ho žít v průběhu instalace. Je jen na volbě návštěvníkova, jestli bude chtít zavrtat pouze jeden šroub nebo dokončit celou řadu.Vrtačka se navíc při šroubování rozezní zvukem Joy Division – začne přehrávat jednotlivé písničky z alba Unknown Pleasuers.

Po přenesení kompletně celého obrazce na druhou stranu (zašroubování všech 2100 šroubů, se dílo dokončí. Album Unknown Pleasers se rozezní znovu od začátku.
Ještě jednou, naposledy, celé, až do konce.

RIP IAN CURTIS

m² | 2012

24h s 1m²
foto: Adéla Waldhauserová, Jan Vítek, Adam Chmiel

Heartbeatpiano | 2012


Tato interaktivní instalace změří návštěvníkovi tep a přenese ho do klavírní kompozice. Mým cílem bylo vyjádřit tok návštěvníků během výstavy – každý zde může zanechat kus sebe – jeho tep.

Jakmile se návštěvník dotkne vrchu trubky, kde je tepový sensor, jeho puls se přenese do kontroleru a přiřadí mu tón, ten se poté rozezní v rytmu návštěvníkova tepu. Po dotyku dalšího návštěvníka se odehraje stejná situace, avšak jiný tep má za následek jiný rytmus. Takto se přiřazují tóny do té doby, než je dosaženo jedné oktávy – je změřeno 8 návštěvníků. V tu chvíli zní bouřlivá kompozice o osmi tónech, osmi srdcích.

Deka | 2012

Pokud má dostatek prostoru kolem sebe, brouká si spokojeně svým životem. Jakmile se k ní někdo přiblíží, zpozorní a má chuť si povídat, ale běda jak se k ní přiblížíte až moc blízko…

How long | 2012

RIP Ian Curtis & Insight Builders Panna

Samostatné výstavy

2014
Skate and distort – Containall, Prague
Uvnitř budu mrtvej – Berlínskej Model, Prague

Skupinové výstavy

2013
FUD Factory – MeetFactory, Prague
Interactive Media studio prezentation – Video NoD, Prague
Minimální trvanlivost – Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
Podnik – Galerie Aula, Brno
Podhoubí – Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem

2012
Zapomenout dýchat – Galerie Rampa, Ústí nad Labem