Petra Hejdusová

Interaktivní oděv

Cílem bakalářské práce bylo vytvořit interaktivní oděv, který poukazuje na problematiku sebeobrany žen. Téma sebeobrany žen je v této práci důležité z pohledu osobní zkušenosti, kdy se ukázalo, že když žena jde v noci sama domů a někdo ji přepadne, nikdo jí nepomůže. Na tento popud vznikl oděv s interaktivním účelem. Interaktivitou je myšlen kontakt mezi pachatelem a obětí. Na ženu může tento oblek díky svému materiálu působit jako bezpečný. Avšak u muže by měl vzbuzovat jakousi bariéru nebo odtažení. Měl by zabránit jakémukoliv pomyšlení na napadení. Oblek je vytvářen se smyslem pro stresovou situaci. Ve stresových situacích je často pociťována úzkost. Nošení tohoto kovového body evokuje pocit stísnění a úzkosti. Materiál je stejně nepříjemný na těle jako daná situace. Umělecké dílo má na situaci jen upozorňovat, nikoli ji vyřešit. Díky hmotnosti oděvu by člověk před pachatelem nemohl utíkat, alespoň ne tak dobře. Ztvárnění oděvu se ukázalo jako velmi náročné. Ručně bylo spojeno okolo 16 000 kroužků z pozinkované oceli. Na ženské tělo přiléhá a chrání tak intimní partie před pachatelem. Práce vyžadovala ponoření se do historie, z níž byla čerpána inspirace historickými druhy ochrany. Ocelový objekt ve tvaru body doplňují v instalaci polaroidové fotografie a zrcadlo. Je to takový náznak dámského prostředí. Spousta mladých dívek si ráda vystavuje v dnešní době vzpomínkové fotografie. Umístěny jsou často na stěnách nebo na zrcadlech, kde se každý den prohlížejí a vzpomínají tak i na zážitky z fotografií. Často mohou působit jako dekorace. V případě návštěvy v pokoji se nestydí fotografie prezentovat a zároveň odhalují jakousi intimnost svého soukromí. V instalaci odhalujeme tajemství body z kroužkové zbroje. Protože v samotné instalaci body není tak rozeznatelné. Oblečení, které nosíte každý den si také většinou člověk nevystavuje v pokoji, ale vidí celkový vzhled oblečení třeba až na nějaké fotografii. Protože se ženy také při prohlížení v zrcadlech často nekonečně převlékají, kovové body je přehozeno přes madlo. Stejně jako oblečení u dívek v pokojích. Polaroidové fotografie by měly poukazovat na zastižený okamžik, zážitek v moderní době a rekapitulovat minulost. Spadá také do jakéhosi trendu dnešní fotografie a koresponduje tak s tím, že instalace souvisí s aktuálním děním. Žena by si měla kovové body oblékat přes oblečení, ve kterém se chystá jít ven. Aby znásobila nepřístupnost a pachatel se k ní tak nemohl dostat. Oděv je zcela nefunkční. Sice se do něj můžeme zavřít a jít ven ale utéct pachateli ani reálně se v něm pohybovat byste se v něm nemohli. Hmotnost díla je totiž reálně okolo 6-7 kilogramů pozinkované oceli.
 
Foto: Lucie Kramperová, Martin Marek
Foto instalace: Jiří Dvořák
 

Co je zač?

Mé dílo je založeno na mých tradičních cestách vlakem po ČR. Když ve vlaku zrovna nespím, vždy přemýšlím nad mými spolucestujícími.
Kam asi jedou? Jakou mají rodinu a co jsou vlastně zač? Pozorování pasažérů je právě podstatou tohoto díla.
Během cesty si spolucestující fotím a zapisuji si takřka každý jejich krok. V instalaci na sedačce jsou položeny jízdenky, se kterými se setkáváme každou jízdu. Divák si může sejmout qr kód stejně jako průvodčí ve vlaku a poslechnout si tak příběh, který jsem zaznamenala.
Nadále si divák může sám domýšlet, jak asi člověk vypadal a jaký má život, stejně jako já během jízdy.

Abstract architectural object

Tento abstraktní architektonický návrh vznikl pomocí technologie tkaniny. 

Kde využívám schéma tkaní a přenáším ho do pevných modelů.

"Okamžitá krása"

Ženy si stále stěžují, že nemají vše co ostatní. 
Snaží se nějakým způsobem zapadnou do společnosti a dosáhnout tak dokonalosti.
Touží být, jako ostatní. A i když mi přijde, že často tvrdí, že ne, že určitě nechtějí být jako ostatní,každá z nich aspoň jednou za život řekne, chtěla bych být hubená. 
Vypsala jsem si tedy na papír, co většinou ženy na sobě chtějí změnit(vizuálně).
CHTĚLA BYCH mít velká PRS- na fotografii jsem přehnaně zvýraznila vnady
CHTĚLA BYCH být HUBENÁ- jsem obmotaná potravinovou fólií, jelikož se využívá k pocení a hubnutí
CHTĚLA BYCH mít DLOUHÉ VLASY- silonky na hlavě
CHTĚLA BYCH větší ZADEK- přehnaně vycpaná
CHTĚLA BYCH být VYŠŠÍ- stojím na kostkách dřeva
CHTĚLA BYCH mít DELŠÍ ŘASY- výrazně namalované řasy na kůži
CHTĚLA BYCH PŘILEHLEJŠÍ UŠI- uši zalepené páskou
CHTĚLA BYCH mít SVALY- vycpané ruce
CHTĚLA BYCH mít delší NEHTY- lepící papírky na nehtech
CHTĚLA BYCH mít BÍLÉ ZUBY- vexty jako zuby
CHTĚLA BYCH vetší RTY- rtěnkou zvětšené rty
Na fotografiích se zobrazuji sama, jelikož si myslím, že i já jako správná žena, některými problémy trpím.
Na fotografiích také chci poukázat na to jak tyto věci už moc nevnímáme a můžou být reálné, jen je nevidíme.
V tomto světě je totiž naprosto běžná už plastika, bělení zubů či prodlužování vlasů.

Můj HIT

Mé dílo se odvíjí od problémů, kterými trpím, ale hlavně od potravin, které nesmím. Jelikož je to dost striktní dieta není problém vědět přesně potraviny, které musím ze svého jídelníčku vyloučit. V mém díle, užívám zástupce dvou kategorií potravin, které nesmím a je mi z nich nejvíce špatně. Je to tedy pomeranč, který patří do ovoce, ale hlavně do citrusů. Které jsou v mém jídelníčku všechny vyloučeny. Takže nesmím ani grep, mandarinky, pomelo atd. Druhou skupinou jsou mléčné výrobky a cokoli z mléka. Jediné, co toleruji je pečivo. Ale všem jogurtům, zmrzlinám a samotnému mléku se musím vyhýbat. Pořád jsem přemýšlela, jak dát lidem najevo závažnost tohoto problému. A možnost vcítit se do mne. Protože dokud to nezažijete, je velmi náročné to pochopit. Rozhodla jsem se dvě potraviny vyrobit z nějakého materiálu. Jenže žádný materiál stále neodpovídal tomu, co bych potřebovala. Myslím tím, že materiál mi stále nezapadal do konceptu. Proč bych dělala věci, ze sádry? Dospěla jsem ke skvělému řešení, objekty zkusit vyrobit z olova. A proč právě z olova? Olovo je velmi jedovatý kov a baví mě paradox toho, že pro mě tyto potraviny jsou v podstatě jedovaté. Když je budu konzumovat, bude mě to postupně zabíjet. Když sním citrusy je mi nevolno, a ještě k tomu mi otékají ústa a způsobují mi např. Dušnost. Olovo je navíc ještě těžké, a tak objekty vyjadřují, jak je pro mě tento problém těžký. Během výroby této věci jsem získala skvělou zkušenost a zajímavost. Při tavení olova se mi totiž podařilo se přiotrávit výpary. A tyto výpary při otravě vám způsobí úplně stejné problémy jako při histaminové intoleranci. Bolí Vás břicho, je Vám na zvracení, někdy i zvracíte, máte průjem, špatně se Vám dýchá atpd. Při nešťastné situaci jsem zjistila, že mi vlastně olovo zapadá ještě více do mého konceptu. A jsem nesmírně ráda, že tuto zkušenost mám, i když mě to ohrozilo na životě. Objekty, které jsem odlila z olova budu nadále instalovat do síťovky. Síťovka se sama protáhne díky tíze objektů. Takže už na pohled budete přemýšlet, jestli byl právě záměr, aby se síťovka takto protáhla. A byl, mým cílem je donutit lidi, aby si to uvědomili, že stejně jako se táhnou objekty v síťovce k zemi, tak táhne k zemi i mě tento problém. Síťovka bude zavěšena na zdi za hák, aby kdokoli přišel si objekty mohl vytáhnout ze síťovky a na vlastní pocit uvěřit. Že to není pouze žert, ale je to opravdu vyrobené z olova. Celou práci už jen doplním cedulkou, aby si lidé po kontaktu s olovem umývali ruce, protože je jedovaté. Stejně jako já si musím umýt ruce po pomeranči, tak oni po olovu.

SK8

Vlastní autoportrét

Předlická kolejnička

Vegetables