Kryštof Vitner

Toustopitovač

2020

Chceme-li momenty z vnitřního prostoru naší lebky přenést do prostoru vnějšího, jsou vzpomínky ideálním zdrojem. Vzpomínka se často vztahuje k objektu. V tomto případě k autorově vzpomínce s toustovačem. Upravuje přístroj do nositelného tvaru, přetáhne ho přes krk, zapne popruh a vyráží ven.Objekt toho řekne tolik, že pro přenos performance do výstavních prostor není zapotřebí popisného záznamu. Místo přenášení důkazů z akcí, autor na základě svých vzpomínek vytvořil objekt, který se k dané akci vztahuje, je k ní vázán a určuje její průběh. Objekt tak mluví k divákovi a vytvoří děj v jeho mysli. Ať už přístroj, text popisující vzpomínku nebo fotografie z akce, jsou nabízeny jen jako odkazy a jisté pomůcky, nejsou tak finálním produktem, tím se stává samotný přenos.

Ateliér IM FUD UJEP

 

Sebemop III

2019

DESIGNBLOK 19 / FUD(T)URE / FUD UJEP

Fashionshow 80’s 90’s AOTD / FUD UJEP / Sametové oslavy / Ústí nad labem

Růst

2019

Růst, rozpínat se, roztahovat své končetiny v prostoru. Prostor v které, necháváme svou stopu, měníme ho ke svému obrazu, jsme vhozeni do světa, který neznáme. Moment který se pokouším vzbudit tím že lezu pod zem. Uložím tak své tělo do prostoru mi neznámé, tam kde se daří jevu jménem růst. Instalací zhotovenou jako úložný prostor pro záznamy z akce zakopání. Tímto diváka vyzývám, vstup do tohoto prostoru se mnou a zažij pocit bláhového znovuzrození.

Bakalářská práce Ateliér PM UJEP


Kořeny

2018

V místě výstavy kopu díry, vlívám do nich sádru, odlívám otisk a nosím tyto chytače kořenů do výstavních prostor.

Výstava Kořeny Galerie Sladovna Žatec 2018

Birdcall Kalvárie, Ostré u Úštěku 2018

Birdcall Kalvárie, Ostré u Úštěku 2018

Spánek s kamenem

2018

Záznam performance, litografický pokus, otisk těla do kamene, nahrávka usínání, tedy část spánku kdy člověk hledá správnou polohu a všelijak se vrtí.

Výtisk spánku s kamenem, Birdcall Kalvárie, Ostré u Úštěku 2018

Ztracené dětství

2018

Část videa z mého dětství, které bylo násilně přetočeno a tak se na  kazetě úplně nedochovalo, zbylo jen zrnění obrazu a zapomnění…

Výstava Kořeny Galerie Sladovna 2018

Sebemop II

2018

Jaké je to býti hadrem, mopem? Tuto otázku si položil Kryštof Vitner, který si pro svou performance vytvořil vlastní mop. Obléká onen Sebemop a pro výstavní prezentaci vytírá galerii před vernisáží. Nabírá všechny nečistoty, nabaluje, ždímá a potom zase nabaluje. Výsledný záznam performance a samotný objekt vycházející z produktu, užitkového předmětu, představuje autorovu zkušenost a odpověď na danou otázku. Závěr zní: není
lehké býti mopem.

Text: Adéla Machová & Dana Zikmundová

https://www.youtube.com/watch?v=Ij9lqnUxbGI

Výstava Iluze designu Dům umění Ústí nad Labem 2018

Já, ty, hjuman

2018

Police, police plné věcí. Věcí, jejichž nejpřednější nebo jedinou vlastností je být na policích. Předměty v kterých je umístěno šest nahrávek improvizovaného textu. Myšlenky, tok neupravených slov ukrytých v překvapivě malém prostoru za naším čelem. Náhodným nahráváním svých slov se pokouším vydloubat tu pravou obyčejnou neobyčejnost ukrývajících se na našich poličkách. Každý z nás má doma polici s úplně všedními věcmi, věcmi které dělají domov domovem. Předměty které se stávají nositelem improvizací, náhodně vychrleného textu, který je neobyčejně obyčejný. Při pohledu na svou polici doma, plnou náhodných předmětů jsem věděl jak bude instalace vypadat. Šest nahrávek, šest různých reproduktorů, šest různých předmětů tajemně rozmístěných po policích.

Ateliér PM FUD UJEP 2018

Ateliér PM FUD UJEP 2018

 

Výstava Umea Švédsko

Pokusy s osobním prostorem

2017

Navazoval jsem na projekt ze Švédka, kde jsem na místní umělecké škole kopíroval jeden z atelierů jednoho z žáků, a tím jeho osobní prostor. Tento atelier ve zmenšenině, vyrobenou z latí a papíru jsem umístil do výstavního prostoru. V této místnosti jsem trávil čas po celou dobu vernisáže. Po návratu jsem navazoval právě na tuto zkušenost. Zbavil jsem se hmotných zdí, které by tento prostor vymezovalo a s pomocí nauky neverbální komunikace, která spočívá v komunikaci prostřednictvím vzdálenosti vytvořil situace. Situace které jsem uzpůsobil tak aby sloužili k získáni vlastního prostoru. Narušil jsem a vtěsnal se do davu, úkazu který žije vlastním životem, proudí a pohlcuje. Zastavil jsem se v něm a stál vyvýšen nad všemi kolem sebe. Poklidně jsi četl ve svém malém separovaném prostředí. Výstupem je několik fotografií, z Václavského náměstí a parku u hlavního nádraží.

 

 

 

 

 

Marná snaha

2017

Mytí zad, velice zapeklitá záležitost. Ať se člověk snaží, jak se snaží, nejdou umýt pořádně. Chtěl jsem poukázat na tuto situaci a opětovným špiněním a čištěním zesílit pocit bezmoci a zároveň vytvořit zajímavou podívanou. Klekám si ke zdi a dřu se, zatínám zuby bolestí a snažím se umýt. Soustředím se na záda, ke kterým přitupuji jako k plátnu, na úkor zbytku těla, po kterém se špína rozlézá. Očista proběhla třikrát, na stejném místě, se stejným počtem vody a tuže. Instalace je u stejné zdi u které performance probíhala, na sobě poskládané televize jsou otočeny proti ní a osvěcují ji, tím vyniknou cákance jako artefakt a vzpomínka na událost.

stopa1, stopa 2, stopa 3

Ateliér PM FUD UJEP 2017

Galerie Sladovna 2018

 

Ikaros

2015

Práce vycházející z řecké legendy o Ikarovi, kde se Ikaros spolu s otcem pokusili přeletět moře, za pomocí křídel vyrobených z peří a vosku. Ikaros však neuposlechl otcovu radu, vyletěl výš, vosk se roztál a on se zřítil do moře. Tento moment mi byl inspirací, touha napodobit tuto mýtickou situaci mě provázela celou prací.
Pro základní tvar jsem sáhl po anatomii křídel netopýrů, konstrukce je ale stylizovaná do podoby starých modelů prvních letadel a celá pospojována ničím jiným nežli včelím voskem. Konstrukce tvoří dojem využitelnosti, touze a cestě k sestavení funkčního létacího stroje. Bylo potřeba vlivu tepla, pohybu a okolních podmínek na nestálý vosk. Jako zdroj tepla a imitaci slunce je tepelná žárovka, pro snadnou manipulaci a zář. Křídla jsou upevněna k motoru a s náklonem pro pocit větší dynamiky je Ikar puštěn po vlastní ose. „Ikarovy křídla“ se tedy systematicky po dokončení kruhu objeví u zdroje tepla, čímž ztrácejí pevnost a životnost.

Křídla se nikdy pořádně nerozpadla, i přes to že byli několikrát reprodukovány a tepelné zdroje sílili. I tak se Ikar ne a ne roztát. Na oslavu slunovratu, byly ty zatracená křídla vytažena na Ústecký kopec, polita hořlavinou a velkou čočkou (pro zachování momentu sluneční záře) rituálně podpálena. Skvělý pocit. Video z akce bylo umístěno na výstavě Kořeny v Galerie Sladovna 2018.

IAteliér PM FUD UJEP 2015

Ikaros vol. 2 XY Galerie Olomouc 2017

XY Galerie Olomouc 2017

Ikaros hoří Galerie Sladovna 2018

Ikaros hoří Galerie Sladovna 2018